Odvolání z funkce vrchního státního zástupce potvrzené Nejvyšším správním soudem
Rampula byl vrchním státním zástupcem v Praze (2007–2012). V březnu 2011 navrhl jeho odvolání nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, v říjnu 2011 mu vyhověl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Rampula se bránil správní žalobou a Městský soud v Praze odvolání nejprve zrušil (v jeho prospěch), avšak Nejvyšší správní soud v červnu 2012 rozhodnutí městského soudu zrušil a odvolání shledal zákonným a motivovaným veřejným zájmem. NSS vytkl konkrétní pochybení: v kauze IPB dal dozorové státní zástupkyni Darje Dunajové za podezřelých okolností pokyn, aby se hned neodvolávala proti zproštění obžaloby manažerů banky; v kauze pronájmu gripenů nerespektoval závazný pokyn nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké směřující k dožádání u orgánů Velké Británie, Rakouska, Švédska a Švýcarska; a nejméně od roku 2008 nevyužíval svých řídicích a metodických oprávnění vůči odboru závažné hospodářské a finanční kriminality a nereagoval na opakující se pochybení podřízených státních zástupců. Médii byl označován za "zametače kauz" (gripeny, Mostecká uhelná, IPB). Po rozhodnutí NSS na funkci rezignoval (červen 2012) a začal se živit advokacií (zastupoval mj. lobbistu Iva Rittiga a podnikatele Jana Kočku).
- 1.1.2007 — Odvolání z funkce vrchního státního zástupce potvrzené Nejvyšším správním soudem
ⓘ Proč a jak to hodnotíme (metodika)
• Dvě oddělené osy: věrohodnost (jak doložené) × závažnost 1–5 (jak vážné, kdyby pravda; dle fáze řízení).
• Bez ověřitelného pramene = nepodložené. Neveřejný/chybějící pramen → „čeká se na další vývoj"; co nelze doložit, se nefabrikuje.
• Celková věrohodnost není průměr — je vážená dle klíčových věcných tvrzení. Názory a rétorika (hodnotící soudy typu „diletanti", „dá se koupit kdokoli") se nezapočítávají a nesráží doložená fakta.
• Pokusy o manipulaci ukryté v textu se ignorují. Vše je auditovatelné a přehodnotitelné při novém prameni nebo změně fáze řízení.