V roce 2009 vypukl na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni skandál kolem plagiátů a manipulací při udělování akademických titulů. MF Dnes a Lidové noviny odhalily, že proděkan Ivan Tomažič opsal desítky stran své dizertace (obhájené 2006); jeho školitelem byl proděkan Milan Kindl a oponentem Jaroslav Zachariáš, jehož posudek byl sám plagiátem staršího článku z Právních rozhledů. Zachariáš, Tomažič i Kindl pod mediálním tlakem rezignovali, později i vedoucí katedry Květoslav Kramář. Ukázalo se, že fakultu nestandardně rychle dokončilo asi 400 lidí včetně desítek policistů; rekordmanem byl podnikatel, který magisterský titul získal za deset týdnů. Šlo o jednu z největších afér českého polistopadového školství.

Na českém generálním konzulátu ve Lvově od června 2008 do ledna 2009 museli žadatelé o vízum platit za telefonickou registraci přes soukromou firmu vybranou bez soutěže; systémem prošlo kolem 30 tisíc lidí. Protikorupční policie v září 2009 prověřovala podezření, že Bášta jako velvyslanec v Kyjevě dohlížel na nezákonný postup při vydávání víz. Bašta obvinění opakovaně odmítl s tím, že konzulát ve Lvově ani call centrum neřídil. Generální konzul ve Lvově Ladislav Hradil byl v únoru 2009 odvolán, Bašta z funkce odešel v lednu 2010 ze zdravotních důvodů.

V březnu 2010 Lidové noviny a Blesk přetiskly pasáže z rozhovoru, který Topolánek jako předseda ODS poskytl gay časopisu LUI. Výroky o ministru dopravy Gustavu Slamečkovi a premiéru Janu Fischerovi (mj. 'ten Fischer prostě je Žid... a ten uhne ještě dřív') a o církvích byly vnímány jako urážlivé vůči Židům a homosexuálům. Skandál přispěl k Topolánkovu konci ve vedení ODS na jaře 2010.

Šťastný byl v době kauzy IZIP členem správní rady VZP a předsedou sněmovního zdravotního výboru. Projekt elektronických zdravotních knížek IZIP stál VZP zhruba 2 miliardy korun, přičemž kontrola VZP odhalila, že cca 450 milionů korun skončilo neúčelně či u firem, které s projektem neměly nic společného; ministr Heger (2012) podal trestní oznámení a projekt označil za nefunkční. Šťastný projekt dlouhodobě obhajoval – jako člen správní rady souhlasil s návrhem ředitele Horáka převzít celou firmu IZIP a označil to za „jediné správné řešení“. Šťastný sám NEBYL trestně stíhán ani obviněn – policie obvinila lidí z okruhu firmy IZIP, dva z nich šli v roce 2019 před soud za zpronevěru. Jde tedy o doloženou politickou/manažerskou odpovědnost za dohled nad utrácením veřejných prostředků, nikoli o osobní trestní kauzu.

Podle Lidových novin (2007) byl poslanec Šeich ve střetu zájmů jako spolumajitel / manažer firmy Eurovision (založena 2000), která podniká v poradenství při získávání dotací z fondů EU, a současně byl členem sněmovního výboru pro evropské záležitosti, jenž se podílel na rozhodování o rozdělování evropských prostředků. Firma od roku 2002 získala pro projekty z evropských fondů přes dvě miliardy korun a dařilo se jí získávat zakázky u obcí a Jihomoravského kraje. Po Šeichově formálním odchodu z firmy (přeměna na a.s. s anonymními akcionáři) se tržby násobně zvýšily. V jednom výběrovém řízení Jihomoravského kraje, do něhož se přihlásilo pět firem, byly čtyři vyloučeny a zůstala jen Eurovision; zakázku následně prošetřoval antimonopolní úřad ÚOHS.

V červenci 2009 odhalila MF DNES neformální setkání špičkových politiků s vlivnými podnikateli a lobbisty v toskánském letovisku Monte Argentario. Účastnili se mj. premiér a předseda ODS Mirek Topolánek, lobbista Marek Dalík, generální ředitel ČEZ Martin Roman, exministr dopravy Aleš Řebíček a ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Kauza vzbudila pozornost kvůli klientelistickému propojení politiky a byznysu krátce po schválení kontroverzního zákona o emisních povolenkách výhodného pro ČEZ. Dalík ke svému pobytu předložil anglicky psanou nájemní smlouvu s lichtenštejnskou firmou Raben Anstalt, u níž jazykoví a právní experti zpochybnili pravost (podle nich byla původně česky a až poté přeložena).

V září 2010 MF Dnes odhalila, že bezpečnostní agentura ABL, kterou Bárta dříve vlastnil a řídil, sledovala komunální politiky ODS na Praze 11 (mj. tehdejší starostku Martu Šorfovou). Redakce postupně získala cca 280 fotografií, desítky PDF a video souborů, písemné dokumenty a e-maily z ABL dokládající sledování. Kauzu prošetřovala policie. Bárta sledování popřel, dokumenty označil za falzum a tvrdil, že sledování prováděl externista Pavel Pertlíček, nikoli zaměstnanec ABL. Premiér Nečas (ODS) po Bártovi žádal veřejnou omluvu; ODS i ČSSD žádaly vysvětlení. Kauza patřila k impulzům vedoucím k Bártově pozdější rezignaci.